Bratrstvo Opilého Draka

Sváteční hrad

Tak se stalo, že představení našeho bratrstva byli pozváni (či se pozvali) mezi vánočními svátky na hrad Sovinec, coby alchymisté z jižních krajin. Jako tacoví, jsme samozřejmě naložili alchymistickou kolonu Solringarskou, pověstnou dračí krev, flák masa, jež nám bylo drakem dopřáno a několik z těch, kdož utonuli v zoufalém pokusu o záchranu před dračím ohněm.

Ždímáček své hoře nesl statečně a plul na vlnách českých výmolů, kterým při snaze o důstojnost říkejme silnice. Cesta byla jednoduchá, rychlá a bez nejmenších problémů - snad až na zbloudění v kopcích okolo hradu. Odpoledne, tedy kolem páté večerní jsme dorazili k bráně hradu, která navzdory očekávání nebyla zavřená. Vešli jsme na první nádvoří a zpoza brány na to druhé nás vítala samotná Čertice, kastelánův mazlíček. Chvíli po něm už přicházel sám kastelán, vládce náš, slunce naše jasné. Uvítali jsme se na hradě jak se na návštěvníky patří. Ždímáčka pro dnešní noc schovali na jednom z mnoha nádvoří hradu a odebrali se na purkmistrovnu k válečné poradě. Ze které vyplynulo, že ne do sklepení, ale až pod věž, si máme svou alchymárnu instalovat.

Následujícího dne, začínal program. Provedli jsme těžké manévry, při nichž jsme provedli celé dvě, nelidsky těžké operace. Tou první bylo, dostat truhlu s alchymistickým náčiním na ochoz pátého nádvoří, tento úkol by se snad mohl zdát snadným, ale nebylo to tak. Naše malá, nežná truhlice, vážící slabých půl metráku, tažená, vlečená a smýčená po schodech jejichž sklon si netroufám odhadovat, ale byl přímo vražedný, chtěla spíše dolů, než nahoru. Přesto jsme ji tam dostali. Bohužel nás čekala celá operace ještě jedenkrát - s pracovním stolem. S tím jsme zvolili trasu delší, zato bvšak po mnohem mírnějším schodišti na protějším ochozu. Dokonce jsme chtěli uprostřed schodiště udělat přestávku na odpočívadle. Ukázalo se, že stůl je přesně o jeden schod delší, než odpočívadlo umožňuje.

Po manévrech, které úspěšně skončili nezbývalo než Ždímáčka odklidit mimo prostory hradu a bylo hotovo. Přišli první návštěvníci do naší (mojí!) laboratoře. Černý drak se věnoval umění vědy, zatímco zlatý popisoval světskému lidu o čemže to alchymie je a s jakými problémy se potýká. Marně se pokoušel umění černého draka urážet, ale naneštěstí pro něj jsem to právě já, černý drak, kdo je zapisovatelem a kronikářem.

Závěrem tohohle nádherného výjezdu můžeme říci snad jen, že brány hradu Sovince nám zůstávají otevřeny. Že jsme rádi mohli udělat radost jak lidu světskému, tak lidu hradnímu a především pak našemu slunci jasnému.

Brníčko

Na Moravském dni v Břeclavi se nám podařilo poznat krásnou hudbu, kterou kolem sebe šířila skupina Clamortis. Pochybujíce o překladu slova "splendent" jsme se rozhodli do diskuze zapojit také kapelu a ta nás pozvala na hrad ve výslužbě - Brníčko a tam probíhající středověké odpoledne.

Tentokrát jsme cestou ani nezabloudili a za pouhé dvě hodiny stoupali do kopce na hrad. Zde působící šermíři nás příliš neokouzlili. Po příjezdu Clamortis, se nám dostalo označení - ďáblové. Velkou část odpoledne jsme trávili zavazením kovářskému tovaryši Lokimu, který naše velkohubé rady chtěl vyzkoušet a tak se nám stalo, že nás připustil ke kovadlině.

Ve snaze o výrobu hřebíku se utkal zlatý a černý drak s nedávno zasvěceným Fuflupem. Lokiho jsme u klání diskvalifikovali. Nešlo o to, že by snad zvládal víc než velmistři, ale nebyl členem draka! Došlo k několikeré záměně hřebíku a skoby a klání nakonec vyhrál Fuflup. Spekuluje se také o tom, že to velmistři udělali záměrně - samozřejmě.

Hraničářův učeň

Dračí radě se do rukou dostalo zoufalé volání o pomoc. Bylo ze severu, od spojenců, poddaných zadaných, kteří se řítili do bitvy, kterou nemohli bez pomoci draka vyhrát. Následovaly tradiční zmatené rozkazy dračí rady a bratrstvo naskákalo na hřbet Ždímáčka a vyrazilo spojencům na pomoc. Cesta byla skvělá. Ždímáček zvládal trasu několikanásobně delší než bylo nutné, samozřejmě, aby zmátl nepřátelská vojska a nemohl být zastaven. Na místě pak velmistři, i přes sabotážní akce vojsk, vstyčili bojové šapitó a celá armáda užasla nad jeho rozměry. Nastala noc a zasvěcení Fuflupa mezi draky. Velmistr zlatého draka vytrhl černému draku z rukou obřadní dýku a vrhnul se na Fuflupa. Černý drak neprotestoval, protože místo dýky mu v ruce přistál pohár zlaté, dračí krve. Fuflup splnil očekávání, a tím černého draka zklamal, byla mu totiž vrácena dýka a zabavena dračí krev (ten obřad musím předělat - pozn. černého draka). Téhož večera došlo k probuzení draka, aby bratrstvu jako vždy pomáhal zničit řady nepřátel následující den.

Ráno došlo k panice - část vojsk zaspala, část někde v noci vytrousila výzbroj o výstroji nemluvě. Na nástup jsme dorazili jako vzorně seřazený oddíl, o deset minut později - většina. Někteří nedorazili vůbec, jiní to brali tryskem bez bot a div se nevrhli do zpěněných vod zdejšího veletoku. Vojska poslána do bitvy pak udatní, stateční a neohrožení velmistři nechali napospas nepříteli a vydali se na průzkum okolí.

Průzkumná výprava přinesla hned několik objevů. Tak za prvé: na turistických trasách lze nalézt kruhový objezd bez jediného výjezdu. Za druhé, ale rozhodně ne poslední: NIKDY SE NEPTEJTE NA CESTU DOMORODCŮ! Zaručeně vás každý pošle přesně opačným směrem než ten předchozí a nakonec minete kopec. A nakonec: Cíl cesty je vždycky úplně někde jinde, než kam míříte, takže nelépe celou cestu couvat. Jinak spadnete do rokle a s hrůzou zjistíte, že je to ta, ze které jste vyrazili, ikdyž tomu předchází tříkilometrová cesta při které nikde neodbočíte. Jo a hlavně se na cestu neptejte lidí v bílé tunice.

Pláně zamrzlé krve

Po předlouhé a přenudné době míru se nejvelkohubější a nejvelkolepější a tak dále rada bratrstva, opět rozhodla vytáhnout do bitvy. Donucena probouzejícím se a stále protivnějším, žíznivým drakem, rada otevřela zrezivělá vrata svých zbrojnic a vyzbrojila své vojsko, toho času čítající neuvěřitelných pět bojovníků.

Cestou napříč pradávným královstvím Moravstánským, se k vojsku přidávala další zoufalá, šílená, zákeřná a jinak nepříjemná individua. Poté co jsme zjistili, že se povětšinou chystají obrátit zbraně proti nám a zmocnit se válečné kořisti, je bratrstvo vyslalo doplnit zásoby, s nadějí, že je cestou něco sežere. Zanedlouho se k nám přidal bratrský byrokrat, s hrůzou a panikou jeho vlastní, když zjistil, že jsme přitáhli nepřátelské vojsko, jal se chytat nejbližší povoz, který jej s jeho doprovodem dopraví na bojiště, které považoval za bezpečnější místo.

Na bojišti se bratrstvo setkalo se starými přáteli a ještě staršími nepřáteli, se kterými vždy s radostí zkřížilo zbraně. Bitva samotná probíhala skvěle a podle všech chaotických plánů skvělého generála Palce. Štítové řady držely pozice, lukostřelci zasypávali bojiště šípy a všichni bojovali seč jim síly stačily. Bitva byla velice vyrovnaná do doby, než nepřátelští čarodějové přivolali na pomoc Pána Zimu, díky čemuž trpaslíkům zmrzlo pivo.

V tom okamžiku zažehli trpasličí zuřivost, díky které ani spojenectví jejich armád nemělo šanci na úspěch. Nakonec, když byla bitva téměř vyhraná se prohnaní elfové, momentálně ve spojenectví s královstvím Caltern, v jehož řadách bojovali trpaslíci, zmocnili koruny a tím i vlády nad krvavými pláněmi. I přes tuto malou nepříjemnost Bratrstvo dosáhlo svého cíle a hluboko pod sněhem a zmrzlými nepřáteli, nalezlo část ztraceného dračího pokladu – prastaré dračí mince, jejichž část byla spravedlivě rozdělena mezi všechny bojovníky bratrstva.

Mým národům!

Nejvyšší, nejvelkolepější, nejrozvážnější, nejumírněnější, nejvelevzácnější, nejvelejemnější, nejvelekrásnější, nejoblíbenější, nejhodnější, nejláskyplnější, nejdobrosrdečnější, nejlínější, nejvelkohubější, nejimperátorovitější, nejjasnější, nejurozenější, nejmocnější, nejvzácnější, nejjasnější a tak dále... Dračí Rada ze Své zlovůle a proto že může, rozhodla se obnovit svou krůtovládu nad dračími zeměmi a statky a jezery, moři, vesnice a farmy nevyjímaje jen ten strom na severozápadě nechceme. Proto jakožto i z dalších důvodů a pohnutek vyhlašujeme a neodkladně nařizujeme ve všech dračích zemích, mořích,statcích, farmách a síních nevyjímaje krom toho stromu na severozápadě, všeobecnou, bezvýjimečnou a naprosto neodkladnou, mobilisaci, s tím spojenou povinnost vlastnit kostým, zbraň, hrábě nebo alespoň krůtu.

S tím si také dovolujeme jelikož si to můžeme dovolit a pokud ne můžeme to nařídit, vyhlásit konkurz na nového Velmistra náhradou za toho v minulých letech drakem sežraného, zájemci ať se prosím dostaví ke stromu na severozápadě a dodání dalších instrukcí očekávají katapultem.