Bratrstvo Opilého Draka

Sváteční hrad

Tak se stalo, že představení našeho bratrstva byli pozváni (či se pozvali) mezi vánočními svátky na hrad Sovinec, coby alchymisté z jižních krajin. Jako tacoví, jsme samozřejmě naložili alchymistickou kolonu Solringarskou, pověstnou dračí krev, flák masa, jež nám bylo drakem dopřáno a několik z těch, kdož utonuli v zoufalém pokusu o záchranu před dračím ohněm.

Ždímáček své hoře nesl statečně a plul na vlnách českých výmolů, kterým při snaze o důstojnost říkejme silnice. Cesta byla jednoduchá, rychlá a bez nejmenších problémů - snad až na zbloudění v kopcích okolo hradu. Odpoledne, tedy kolem páté večerní jsme dorazili k bráně hradu, která navzdory očekávání nebyla zavřená. Vešli jsme na první nádvoří a zpoza brány na to druhé nás vítala samotná Čertice, kastelánův mazlíček. Chvíli po něm už přicházel sám kastelán, vládce náš, slunce naše jasné. Uvítali jsme se na hradě jak se na návštěvníky patří. Ždímáčka pro dnešní noc schovali na jednom z mnoha nádvoří hradu a odebrali se na purkmistrovnu k válečné poradě. Ze které vyplynulo, že ne do sklepení, ale až pod věž, si máme svou alchymárnu instalovat.

Následujícího dne, začínal program. Provedli jsme těžké manévry, při nichž jsme provedli celé dvě, nelidsky těžké operace. Tou první bylo, dostat truhlu s alchymistickým náčiním na ochoz pátého nádvoří, tento úkol by se snad mohl zdát snadným, ale nebylo to tak. Naše malá, nežná truhlice, vážící slabých půl metráku, tažená, vlečená a smýčená po schodech jejichž sklon si netroufám odhadovat, ale byl přímo vražedný, chtěla spíše dolů, než nahoru. Přesto jsme ji tam dostali. Bohužel nás čekala celá operace ještě jedenkrát - s pracovním stolem. S tím jsme zvolili trasu delší, zato bvšak po mnohem mírnějším schodišti na protějším ochozu. Dokonce jsme chtěli uprostřed schodiště udělat přestávku na odpočívadle. Ukázalo se, že stůl je přesně o jeden schod delší, než odpočívadlo umožňuje.

Po manévrech, které úspěšně skončili nezbývalo než Ždímáčka odklidit mimo prostory hradu a bylo hotovo. Přišli první návštěvníci do naší (mojí!) laboratoře. Černý drak se věnoval umění vědy, zatímco zlatý popisoval světskému lidu o čemže to alchymie je a s jakými problémy se potýká. Marně se pokoušel umění černého draka urážet, ale naneštěstí pro něj jsem to právě já, černý drak, kdo je zapisovatelem a kronikářem.

Závěrem tohohle nádherného výjezdu můžeme říci snad jen, že brány hradu Sovince nám zůstávají otevřeny. Že jsme rádi mohli udělat radost jak lidu světskému, tak lidu hradnímu a především pak našemu slunci jasnému.